pondělí, července 17, 2017

Víkend mimo všední realitu - Jizerské hory

Upozornění: V následujících článku se vyskytuje přemíra superlativ, protože jsem nic podobného zatím nezažila a neviděla.
Můj milý mě pozval na víkend (14. - 16. 7.) na chalupu do Jizerských hor. Už jen z toho, že to jsou Jizerky, jsem byla nadšená, protože jsem za svůj krátký život byla jen na Šumavě, kterou mám prakticky za kopcem. Byla jsem plna očekávání, protože: je to na druhé straně republiky, dlouho jsem nikde nebyla, podle fotek by to tam mělo být nádherné a taky proto, že jsou to hory, lesy, příroda, zeleno, klid. A to všechno byla pravda.

V pátek k odpoledne jsme vyrazili z Prahy, po cestě jsem se stavěli ještě nakoupit jídlo v Mladé Boleslavi. Mimochodem, na severu Čech jsou silnice plné neukázněných řidičů (nechci tu psát sprostě, ale debil vedle debila no). Viděla jsem z dálky Ještěd a to, že jsem z toho tak nadšená a občas unešená i ze skal je proto, že já tady v té části republiky vážně nikdy nebyla; pak jsme projeli okolo Kofola letadla u dálnice, které slouží jako restaurace a to bylo pro milovníka letadel jako jsem já vážně luxusní podívaná. A pak už přicházely hory, skály, lesy a do údolí se plížila mlha a já měla pocit, že přichází podzim.

Stejný pocit přicházejícího podzimu na mě dýchl i s ubytováváním se v chalupě mého milého (jeho rodičů, ale tak víte co), která se nachází v Josefově Dole. Je tam spoustu malých chaloupek a hlavně roubenek, kterých na Šumavě moc není. Vypadá to tam úplně jinak než na jihu. Muselo se zatopit, protože v chaloupce samozřejmě nikdo celoročně nepřebývá, ale to nebyl jediný podnět, který ve mně vyvolal takovou náladu. Místnosti tam byly malinkaté, útulné, nádherná okna s ještě nádhernějšími závěsy. Čisto, útulno.
Jedno z nejkrásnějších svítání, co jsem kdy zažila. Ani mi tam ve výsledku moc nepřekáží ta peřina u okna.
Starý krásný velký hrneček s černým čajem a v pozadí jedno z těch oken s těmi závěsy.

neděle, července 09, 2017

Směji, pláču, tvořím, sním, plánuji

Uběhl opět nějaký ten pátek plný přemítání, uvažování, bdění a snění. Předchozí článek byl psán v době, kdy mi nebylo moc fajn, ale teď už mi je líp. Odvážila jsem se ho vpustit do světa přes Instastories a nečekala jsem nějakou odezvu, ale přišly mi dvě zprávy. Jedna od blízké kamarádky, od které bych to vážně nečekala, protože o ní by si každý řekl: ,,Ty jo, ta se musí mít hrozně fajn, krásný dům, zvířata kolem sebe, rodina, kamarádi...'' a ono je to naopak. Jako druhá mi napsala spolužačka, která mi vyjádřila podporu a obdiv, že si tohle (ty všelijaké úzkosti) umím přiznat. Obě dvě zprávy mě nakoply a povzbudily.

neděle, května 28, 2017

Taková navenek, jiná uvnitř

Až si pár mých přátel/followerů na Instagramu a dalších náhodných lidí, kteří mě znají, přečtou tenhle článek, nebudou tomu chtít věřit a budou si myslet, že to je jen blábol, výmysl, že chci upoutat pozornost a chci být litována. Ne, naopak, raději budu zatloukat a nebudu si chtít o tom povídat, protože si tu situaci poněkud nerada přiznávám. Takže rada ještě předtím, než vás do celé té problematiky zasvětím: raději na to nereagujte, pokud to nechcete brát vážně.

neděle, dubna 23, 2017

Typická já

Při sezení u notebooku mám na hlavě čepici a v uších sluchátka. Jinak mi ty sluchátka padají. Proto mě trápí tohle teplé období, kdy už v čepici budu přeci jen vypadat jako blbec, ale poslouchat ty písničky chci!

Kafe si zalévám do 1/3 vodou a zbytek dolévám mlékem. Takové extra latéčko. A sladím si ho 2,5 lžičkami cukru.

Čaj si naopak nesladím. Pokud není černý s citronem. A zásadně si ho dolévám studenou vodou, abych ho mohla brzo pít. Čajový pytlík nevyndavám i přes to, že se z něj po nějaké době uvolňují škodlivé látky.

pátek, února 10, 2017

Zkoušky, veganství, následující dny

Nevím, jakou cestou se vydat. Několikrát do měsíce si řeknu ,,O tomhle chci napsat na blog'' - většinou, když mám za sebou nějakou důležitou událost a pak, když mám čas a sednu si k blogu, tak nevím, jestli to je dobrý nápad. Už jen to pokusit se tu neskutečnou várku myšlenek shrnout do pár řádků, co budou mít hlavu a patu.